George Town, hlavní město Panangu. Proto se mu taky říká někdy Penang, někdy George town.
Příjezd do města, skoro bezdomovci a zklamání z jídla
Ráno z Langkawi jsme se Grabem dostali do přístavu a tam si koupili za 170 MYR jednosměrnou jízdenku pro dva na trajekt do Penangu. A tam jsme se asi po 2 hodinách a vymrzlí, i vylodili.
Jelikož máme ubytování v centru města, vydáváme se pěšky a máme z toho takový divný pocit, protože nám toto místo něco hrozně připomíná a zároveň je to takové divné. No a po chvilce nám to dojde, je tu hrozně čisto 😀
Prostě čistota na nás po tom všem působí jako něco divného. Každopádně se po pár minutách dostaneme do našeho ubytování a na chvilku nám zatrne. O naší rezervaci nikdo nic neví a své ubytování na Agodě (levnější Booking) nikdy neprezentovali.
Po pár minutách nám tvrdí, že opravdu nemají naši rezervaci a ani volný pokoj. Nakonec se dozvíme, že nakonec je vše ok a zavedou nás do malinkého pokoje, který – jak sama slečna prohlásí – nikdy neviděla a zároveň zkonstatuje, že je to asi nejhezčí, co tu mají. Nám přijde ok, má okno do dvora a společnou koupelnu se všemi. Společnou koupelnu Matej nesnáší, ale prostě bez koupelny to bylo mnohem levnější 🙂 Platíme za 3 noci 284 MYR.
Takže se jen ubytujeme, vyběhneme ven na jídlo. Moc jsme se do Penangu těšili, protože všude se dozvíte, že je to „hlavní město street foodu nebo street food haven“. Jenže zatím se nám nedaří cokoliv pořádného najít a tak zajdeme na falafel a to nám moc asijské nepřipadá. Ale bylo to moc dobré. Platíme 32 MYR a jdeme obhlídnout město.
Mísí se tu spousta kultur a samo město má, co nabídnout. Tak se těšíme, až vše prozkoumáme. Je tu indická čtvrť nazývaná – Little Bombay, zároveň je tu mnoho muslimů a tedy i mešit, do toho všeho pozůstatky po britské kolonizaci a dokonce i čínská čtvrť. Na památky si ale vyhradíme zítřejší den. Teď je už pozdní odpoledne a to je pro Mateje „Coffee time!“
Nakonec si vybere menší hipsta kavárnu blízko nás a za kávu i se Sifon buchtou platíme 20 MYR. Buchta byla jako naše bábovka, jen zelená. Obarvena přírodním barvivem pandanových listů. Fakt dobrá.
Pak jsme se doplazili na pokoj, trochu si odpočinuli. Večer jsme se ještě vydali na večeři, která ale nestála za řeč a o tom, že je to tu Street food králoství, začínáme pochybovat.
Výlet po památkách George Townu, přežrání a Lůca začíná být marod
Ráno se vydáváme na procházku po památkách George Townu. Navštívíme St. George Church, vydáme se po stopách Street Artu, zajdeme do Indické části – Little Bombay a tam se i rovnou najíme.
Zajdeme do indické restaurace a za jídlo s ochutnávkou všeho možného pro dva i s pitím zaplatíme 22 MYR. Musíme říct, že to bylo ale velmi podprůměrné indické jídlo a to ho milujeme a téměř vždy jsme spokojení. Mangové lassi bylo zvláštní a vodové.
Lůca se tady ale přecpe – přeci to tam nenecháme. No a udělá se jí tak špatně, že sotva dojdeme na pokoj. Je hrozně zesláblá a je jí na omdlení. Takže rada pro Vás: nepřecpávejte se.
Pak jsme nějakou dobu na pokoji a Lůca se zmůže jen na to se z toho všeho jídla vyspat. Matej upraví několik fotek na blog.
Když se Lůca probere, vypravíme se ještě na prohlídku Clan Jetti. Čínské čtvrti/vesnice, která je postavená na vodě poblíž přístavu. Je to zajímavé místo a rozhodně stojí za to, jej nevynechat.
V noci se přižene neskutečná bouřka a máme pocit, že odfoukne tu plechovou střechu, do které vytrvale buší déšť. Spánek je tuto noc, minimálně pro Lůcu, o ničem 😀
Výlet do chrámu, nemocná Lůca a příšerná noc
Další den ráno se Lůca budí nemocná. Bolí jí hlava jako střep a škrábe v krku. Ale nehraje si na chudinku a vyrážíme na výlet, co jsme naplánovali. Víc dní už v Gorge Town nemáme.
Dnes se chystáme na Kek Lok Si temple. Vezmeme si Grab a za cestu zaplatíme tam i zpět 25 MYR.
Tento chrám je velký komplex, tyčící se nad George town, je to zajímavá směs chrámů a věžiček. Vstupné se sem neplatí, ale do horní části se dá dostat lanovkou za 3 MYR/ osoba jedním směrem. Nakonec jsme zjistili, že se dá nahoru i dolů jít pěšky, i když Vám budou tvrdit, že to nelze a není možné.
Lůce fakt není nejlíp a i když se drží, co to jde, asi po 2 hodinách toho má dost. Chce jít jen na pokoj a spát. Na jídlo nemá ani pomyšlení a tak se sebereme a jdeme z nejvyššího místa chrámu dolů po silnici zpátky.
Po této cestě se dá dostat i nahoru, ale není to pěkná cesta a rozhodně se vyplatí si koupit lístek na lanovku na oba směry.
Jen co slezeme dolů, zastavíme se na oběd v takové místní jídelně. Lůca si nedá nic a Matej ochutná místní hokkien mee nudle. Spolu s pitím platíme 7,3 MYR a konečně sedáme na Grab.
Lůca si v 7/11 koupí Strepsils bonbóny v dobré víře, že jí zachrání. Skočíme si na pozdější oběd – kde si Lůca dá jen ovocný salát za přemrštěnou cenu, ale je to jediné co Lůca chce – ovoce.Pak už jen odpočívá a doufá, že se to zlepší.
A nelepší, takže se vydáváme do lékárny a rovnou i do prádelny. Potřebujeme si zase vyprat a tak pobalíme špinavé prádlo a jdeme do města.
Za praní a sušení dáme 10 MYR a za lékárnu – něco na krk, sirup a silnější panadol 22 MYR.
Cestou už je v naší ulici v plném proudu street food, a i když je takový chudší, Matej se tam nají. Koupíme si nějaké drobnosti na ochutnání a objevíme nejlepší kokosové palačinky na světě. Jsou opět zelené od pandanových listů a plněné sladkým čerstvým kokosem. Bereme si i do krabičky spolu s oplatkami na večer nebo svačinu do autobusu. Zítra jedeme totiž už zase dál. Nakonec se tam vrátíme ještě jednou a naplníme celou dózu a jsme #štastnýMatejaLůca.
Co nás ale naštve, že když si chce Matej dát nudle od paní u vozíku, vyrukují na nás s tím, že pokud chceme sedět, musíme si koupit vodu – v plastu nebo cokoliv k pití, že to je jejich pravidlo a přes to nejde vlak. Takže to Matej sní v ruce za pochodu a jsme z toho celí přešlí, protože tohle jsme ještě nezažili.
V noci má Lůca vysoké horečky, blouzní a má fakt docela „halušky“. Má pocit že nemůže dýchat a tak postupně odhází všechno oblečení, aby jí vzápětí byla hrozná zima. A to celé pořád do kola. Fakt blouzní a je jí mizerně, nakonec jí to i Matej uvěří a po změření teploty ráno – když už se cítí o maličko líp naměříme 39,8 stupňů a Matej zažívá, to co Lůcca, že byl on nemocný. A není to vůbec legrace. Na sražení si dá studenou sprchu a jen tak tak do ní dojde.
Přesouváme se do Cameron Highlands a „zapomenutá“ Lůca na autobusáku
Ráno Matej tentokrát zabalí sám a díky tomu pozdě i sem tam ví, co kde máme a pořád se neptá. Vyběhne si na jídlo sám do místního bufetu a za 9,5 MYR je víc než spokojený.
Zjistíme, že Matej zapomněl někde své super kovové brčko z Vietnamu a tak se ještě zastavíme v podniku, kde jej na 100% nechal. Jenže dnes mají zavřeno a tak smutní bez brčka odcházíme.
Pešky s batohy se dostaneme na autobusovou zastávku, kde se nám to ale nezdá. Jelikož máme lístky na autobus do Cameron High Land koupené přes internet, je nutné si je vyměnit za originální lístky, ale nedaří se nám najít jejich pobočku. Lůca už nemůže, je horko, je jí na omdlení a tak se posadí na lavičku, Matej odhodí batohy s tím, že to najde sám a vrátí se pro ni.
Lůce se to zdá jako věčnost, co se Matej nevrací. Dala mu celou kapsičku, kde má vše. Mobil, pas, peníze a tak jej nemůže ani kontaktovat s tím, kde je. A tak tam sedí a bulí. Bulí, že ji tam určitě nechal a už se pro ni nevrátí.
Což je samozřejmě blbost a po chvilce se pro ni vrací s tím, že našel kancelář a musíme jít tam, že odtamtud půjdeme nejdřív minivanem a pak až autobusem. Uklidňuje Lůcu, že ji tam rozhodně nechtěl nechat a že tam i zpět pro ni běžel. Lůca mu stejně nevěří.
Lístky vyměníme, minivan nás opravdu doveze na nádraží, kde dáme batohy do podpalubí a Matej vyběhne ještě pro vodu. Což Lůca nesnáší. Ne to, že koupí vodu ale to že se vypaří na X minut někam a autobus se může kdykoliv rozjet bez něj. A on to pořád dělá. Pořád v posledních minutách do odjezdu, nutně něco potřebuje!
A tak jsme v autobuse směr Cameron Highlands. S nemocnou Lůcou, která má horečky, rýmu a vypadá to že náběh na pořádný kašel.
den 55 – 57 / 24.-26.11.2018 utraceno celkem 766 MYR/dvě osoby
z toho jídlo: 248 MYR
z toho doprava: 196 MYR (doprava na výlet)
z toho ubytování: 284 MYR
z toho ostatní: 38 MYR (SIM karty)
celkem za výlet od příletu do první destinace: 119 975 Kč/dvě osoby vč. ubytování, jídla, dopravy po městě, ostatního. Není zahrnuta jen letenka do Japonska.
V jakém stavu jsme do Cameron Highlands dojeli? Co se nám stalo s batohem v podpalubí? A vyrazili jsme na ty nejhezčí treky v Cameron Highlands?
#cestujufpohoMalajsií a #cestujuFpohosnemocnouLůcou
Fpoho 